Vstupní chodba je první místo, které pes po procházce zasáhne, a taky první, kde se projeví každé podcenění situace. Bláto, srst a mokré tlapy se nešíří rovnoměrně, soustředí se do úzkého pásu u dveří. Pokud tento pás nevyřešíte materiálově i prakticky, budete denně uklízet celý byt. Základem je přiznat si, že jde o provozní zónu, ne o reprezentativní prostor. Podlaha musí být omyvatelná a matná, lesklá dlažba je past. Předložka musí mít gumovou spodní stranu a prací povrch, jinak se posune při prvním rychlém vstupu.

Botník nebo lavice není dekorace, ale nástroj. Pes se na něm dá snadno osušit, aniž byste se museli ohýbat do nepřirozené polohy. Nad ním je vhodné umístit háčky ve výšce, kam dosáhnete bez natahování, a misku na drobnosti, které jinak putují po celém bytě. Právě sem patří i ručník pro psa za dveřmi, protože suchý pes znamená méně mokrých stop po celém bytě. Ručník by měl být z mikrovlákna, které saje rychle a po vyprání nezapáchá.

Srsti se zbavíte jen pravidelným rituálem, ne jednorázovým úklidem. Kartáč, který necháte přímo v chodbě, použijete častěji než ten, co je uložený ve skříni v obýváku. Koš na odpadky s víkem a gumová stěrka na podlahu patří ke stejnému místu, aby se úklid neodbýval na později. Kobereček s hrubým vláknem před dveřmi zachytí většinu nečistot ještě venku, ale musí se pravidelně vysypávat, jinak se z něj stane zdroj prachu.

Větrání a vytápění chodby rozhoduje o tom, jak rychle podlaha uschne. Studená chodba znamená vlhko, které se drží u dveří a postupně ničí linoleum i spáry. Malý topný žebřík nebo alespoň otevřené dveře do vytápěné části bytu zkrátí dobu schnutí na polovinu. Pokud to dispozice dovolí, oddělte špinavou zónu od zbytku bytu krátkým schodem nebo lištou. Pes se rychle naučí, kde si má sednout a čekat na utření, když to místo bude pohodlné a stálé.