Dětský pokoj o rozloze kolem deseti metrů čtverečních je častá realita panelákových bytů. Vejít se do něj musí dvě postele, psací stůl, skříně a ještě zbýt prostor na hraní. Když se postele postaví vedle sebe podél stěny, vznikne sice přehledné uspořádání, ale uprostřed místnosti zůstane jen úzká ulička. Řešení není vždycky o zmenšování nábytku, ale o tom, jak ho natočit. Správná orientace postelí dokáže uvolnit podlahu i opticky zvětšit místnost, aniž byste cokoli kupovali.

Základní volbou je umístění hlavami ke stejné stěně, případně hlavami proti sobě. Rozdíl mezi těmito variantami je větší, než se na první pohled zdá. Když postele stojí hlavami k sobě, děti mají soukromí a každé vidí na svou polovinu pokoje. Proti sobě hlavami k protilehlým stěnám se hodí do dlouhých a úzkých místností, protože uprostřed vznikne průchozí koridor. Pokud si nejste jistí, která varianta vám vyjde lépe, pomůže vám článek na radver.cz, kde najdete nákresy obou řešení i s ohledem na dveře a okna.

Praktické je vyzkoušet uspořádání nasucho. Na podlahu položte papírové obrysy postelí ve skutečném měřítku a projděte si pokoj. Zjistíte, kde byste do postele kopali, jestli se dají otevřít dveře a kam padá světlo od okna. Postel by neměla stát přímo pod oknem v průvanu ani hned za dveřmi. Patrová postel šetří místo, ale u menších dětí hrozí pád, proto se vyplatí horní lůžko osadit jen od věku kolem šesti let. Zásuvné postele jsou dobré pro občasné návštěvy, ne pro každodenní spaní dvou sourozenců.

Nakonec myslete na to, že každé dítě potřebuje kout, který je jen jeho. I když jsou postele těsně u sebe, oddělte je nočním stolkem, policí nebo závěsem. Barevné ladění pomůže místnosti opticky sjednotit a tmavé těžké postele naopak prostor stlačí. Méně nábytku, světlé odstíny a jedna průchozí linie udělají víc než drahé vybavení. Když se uspořádání podřídí pohybu dětí po pokoji, bude se v něm líp spát i uklízet.